Yamaha: 130 let hudebních nápadů a inovací

Yamaha vděčí za jméno svému zakladateli, Torakusu Yamahovi. Původně se tenhle chlapík zaměřoval na opravu lékařských přístrojů, jenže to by se k němu roku 1887 nesmělo dostat porouchané školní harmonium. Torakusu ho nejenže perfektně opravil, ale rovnou v sobě probudil i novou vášeň pro opravování hudebních nástrojů. A to mu šlo tak dobře, že záhy přišel s vlastním prototypem varhan. Než jej vyšperkoval k dokonalosti, dalo mu to pořádně zabrat. Pořád z nějakého důvodu harpovalo ladění! Nelze se proti divit tomu, že strávil mnoho chvil s ladícími vidlicemi, které si za svou službu nakonec vysloužily zvěčnění i ve firemním logu.

Zpočátku se Yamaha zaměřovala výhradně na piana všeho druhu a vysoká poptávka firmu motivovala k stále kvalitnějším instrumentům, které si postupně díky vynikajícímu řemeslnému zpracování a výbornému zvuku vybudovaly záviděníhodné renomé. Koncem 19. století se tak piana od Yamahy vyšvihla do absolutní světové špičky. A o pár let později (konkrétně 1930) uvedla značka své první křídlo, s nímž opět posunula hranice všech tehdejších standardů.

Do velmi slušně rozjetého byznysu vrazila klín 2. světová válka, jež citelně zasáhla Japonsko a tím pádem i Yamahu. Její továrny teď nevoněly dřevem nebo lakem, tolik typickým pro výrobu pian, nýbrž těžkým kovovým pachem zbraní a munice. Naštěstí se tyto těžké časy podařilo společnosti přečkat; jakmile se politická situace uklidnila, soustředila své výrobní síly opět na hudební nástroje. Při té příležitosti zavedla spoustu strategických novinek včetně té, že si většinu komponentů začala vyrábět sama. Tím si zajistila mnohem levnější výrobu a také přímočařejší dohled nad kvalitou.

50. léta 20. století znamenala pro Yamahu období produktové expanze. Zařadila do své nabídky kytary, bubny, dechové i smyčcové nástroje. A také motorky. Možná si říkáte, proč se o těchhle ďáblech silnic vůbec zmiňujeme, ale v kontextu firemní historie to byl nesmírně důležitý krok. Dceřiné společnosti Yamaha Motor se totiž už od začátku dařilo tak dobře, že příznivě ovlivnila vývoj firemní "matky", která mohla mnohem směleji financovat svůj hudební byznys a dále jej rozvíjet. Tahle mezioborová symbióza funguje na výbornou i dodnes.

70. léta se nesla v duchu elektronické revoluce v hudební produkci. Zvedla se masivní vlna zájmu o hudební nástroje, které s tímto novým trendem souvisely. Yamaha samozřejmě nemohla zaostat a přispěchala nejprve s elektrickými varhany Electone a poté s polyfonním syntezátorem GX-1. Zejména ten druhý kousek se dočkal nadšených ohlasů a dnes platí za průkopníka ve své kategorii, kterého si oblíbili muzikanti všech žánrů od Stevieho Wondera po ABBU.

O deset let později Yamaha znovu úžasně zabodovala a pořádně rozčeřila vodu vůbec prvním digitálním syntezátorem DX7, jehož implementovaná frekvenční modulace stanovila nový standard pro tvorbu elektronické hudby. Když už jsme nakousli tento žánr, musíme zmínit i vynikající workstation klávesy SY77 a MOTIF z počátku 20. století, které nabízely nebývalé kreativní možnosti a kombinovaly v sobě synťák, sekvencér i sampler.

Klávesové nástroje jsou prominentní součástí yamahovské nabídky, ale tím jejich portfolio zdaleka nekončí. Za všechny zmiňme ještě oblíbené elektrické kytary řady Revstar a Pacifica, baskytary TRBX nebo digitální piana Clavionova. Oblíbenosti u zákazníků se také těší bicí soupravy, dechové a smyčcové nástroje a audiotechnika.
Kdybychom si měli shrnout, v čem byla (a je) Yamaha vždycky na špici, můžeme s naprosto klidným svědomím říci, že uměla v ideální okamžik a chytře reagovat na rychle se měnící trendy, nikdy se nebála nových technologií a sama je aktivně vyvíjí. To všechno z ní děla značku, která je pro mnohé hudebníky jasnou volbou a často i životní láskou.